Chronická osteomyelitida nejčastěji vzniká přechodem z akutní formy, kdy v místě akutního infektu přetrvávají ložiska, ze kterých při oslabení organismu může dojít k aktivaci infektu. Zdrojem infekce mohou být zbytky mrtvé kosti-sekvestry, chronické abscesové dutiny vyplněné tekutinou nebo vazivovou tkání, ale často může být zdrojem cizí těleso, ať už zanesené při úraze (kamínky, střepiny…), nebo šroub, dlahy či jiný kovový materiál, který je osídlen mikroorganismy. Velký vliv na vznik, nezdary v hojení chronických ložisek mají poruchy kožního krytu a prokrvení. Často je projevuje přetrvávající píštělí s intermitentní sekrecí. Velký vliv na rozvoj chronické osteomyelitidy má i celkový stav pacienta, jeho výživa či přidružené nemoci jako diabetas mellitus (cukrovka).
Příznaky
Chronická osteomyelitida se projevuje občasnými bolestmi v místě zánětu, zarudnutím a teplotami. Někdy je teplota jen lehce zvýšená. Pokud je přítomna píštěl s výtokem, nemívají pacienti kromě této sekrece žádné obtíže. Pokud se píštěl uzavře, bolesti a celkové příznaky se zvětšují. Při vyšetření zjišťujeme porucha trofiky kůže (kůže nekvalitní), někdy zarudlá, oteklá a při doteku může být bolestivá. Bývají patrné píštěle. Při vyšetření zjišťujeme jen mírné zvýšení sedimentace, leukocytózy (zmnožení bílých krvinek) či CRP. Na RTG snímcích vidíme změnu struktury kůže s dutinami či patrnými sekvestry. K přesnějšímu vyšetření nám pomůže CT vyšetření a své opodstatnění má i fistulografie, kdy do píštěle vstříkneme kontrastní látku a následně provedeme RTG snímek nebo CT vyšetření. Pro léčbu je důležité odebrání vzorků na mikrobiologické vyšetření a citlivost na antibiotika.
Terapie
Při řešení chronické osteomyelitidy se setkáváme s nutností řešení několika problémů. Zaprvé je nutné řešit kvalitní kožní kryt, neboť pokud není kůže zahojena, hrozí další nasednutí infektu a i výživa je výrazně omezena. Při krytí defektů často spolupracujeme s plastickými chirurgy, kteří je řeší buď místními laloky, nebo volnými laloky přenesenými mikrochirurgickou metodou. Cílem řešení je operační odstranění všech mrtvých, či špatně vyživovaných tkání, tj. sekvestrů, granulací, a pokud jsou v ráně cizí tělesa, tak především jich. Po odstranění takovýchto tkání zbývá v kosti dutina, kterou je třeba řešit, neboť ta může být rezervoárem infektu. Dutinu můžeme vyplnit fibrinovou pěnou napuštěnou antibiotiky, kostním cementem s antibiotiky. Do dutiny je možné vložit sval, který je z jedné strany dobře živený tepnou. Po vyléčení infektu se dutina vyplní kostní tkání (kostní štěpy) a to buď od samotného pacienta (autoštěpy), nebo z kostní banky (alloštěpy). Během operace a po ní se dlouhodobě podávají antibiotika nejprve v injekcích a následně v tabletách do zklidnění stavu několik týdnů i měsíců. Pokud je porušena kontinuita kosti po zlomeninách (kost není srostlá), provádí se stabilizace zevním fixatérem. Pokud se zánětlivé markéry nezlepšují, je třeba i opakovaných operací.