Výhřez (herniace) meziobratlové ploténky

Příčinou vzniku herniace meziobratlové ploténky je degenerace její periferní části (anulus fibrosus), kdy se ztrátou tekutin snižuje jeho elasticita a dochází k mikrorupturám, které vedou k jeho slabení. Ztráta tekutin vzniká po čtyřicátém roce věku u každého jedince. Do těchto slabených míst se vyklenuje střední část ploténky (nukleus pulposus), což označujeme jako protruzi disku. Pokud dojde k ruptuře anulus fibrosus, může část nukleus pulposus vniknout až do páteřního kanálu, kde mohou způsobit útlaky mích a jejich obalů vaku či nervových kořenů. Toto stadium nazýváme extruzí disku. Část nucleus pulposus se může zcela oddělit od disku do páteřního kanálu a vytváří se tzv. sekvestr. Sekvestr bývá obvykle níže (distálněji) od místa uvolnění. Podle místa vyklenutí dělíme výhřezy na do strany (laterální,extraforaminální), do foraminální a dorzální (centrální). Dorzální vyklenutí se projevuje oboustranným drážděním nebo necitlivostí v zóně nervových kořenů v místě výhřezu a do periferie (distálně) od něj. Foraminální výhřez vede k útlaku nervového kořene ve foraminu (místo výstupu nervu z páteřního kanálu). Laterální výhřez, který je nejčastější, způsobí útlak přední a laterální části nervového kořene.

Příznaky: Příznaky výhřezu ploténky podle nástupu klinických obtíží můžeme rozdělit na akutní (náhle vzniklé) a chronické (postupně narůstající). Akutní se projevují náhle vzniklými příznaky útlaku kořene, kdy se bolesti projevují ne v oblasti páteře ale v dolních končetinách (pokud je ploténka vyhřezlá v oblasti bederní páteře) nebo do horních končetin, při výhřezu v oblasti krční páteře. Nejtěžším příznakem je tzv. syndrome kaudy - pacient neudrží moč a stolici. Chronické obtíže vznikají postupně, mají zpočátku intermitentní průběh, mohou být i částečnou remisí. Při vyšetření jsou patrné kontraktury svalů (paravertebrální spasmy), skoliotické zakřivení páteře. Při neurologickém vyšetření jsou změny citlivosti (hypestezie) nebo úplné výpadky citlivosti v zóně kořene nervového, který je výhřezem utlačen. Při standardním RTG vyšetření není prokázání herniace disku možné, proto se k prokázání hernie používá CT vyšetření. Velmi přínosná je i perimyelografie, která prokáže poruchu naplnění durálního vaku kontrastní látkou v místě útlaku. Je možné doplnit i CT perimyelografie. V současné době je nejpřesnější diagnostickou metodou vyšetření magnetickou resonancí.

Léčba: U akutních stavů je absolutní indikací k urgentnímu operačnímu výkonu akutně vzniklý výpadek funkce svalových skupin a počínající syndrom kaudy, který se projevuje sfinkterovými obtížemi. V ostatních případech postupujeme nejprve konzervativně. Terapie vyžaduje klid na lůžku, podání infuzí s myorelaxancii, nesteroidních antirevmatik a analgetik. Po ústupu akutní fáze je vhodná rehabilitační terapie ke stabilizaci svalového korzetu páteře. Operační terapie je indikována u akutních stavů výše popsaných, nebo pokud se nedaří stav zvládnout konzervativně (léky). Princip operace vychází z  proniknutí k místu útlaku, odstranění hernie. Je vždy třeba uvolnit utlačení kořene (deliberace kořene), pokud je utlačen. Stále častěji se používá mikrochirurgických metod odstranění hernie, aby nebylo třeba uvolňovat vazy stabilizující páteř a tím zvyšovat nestabilitu segmentu.