Syndrom kubitálního kanálu je druhým nejčastějším onemocněním nervů patřící do skupiny úžinových syndromů, kdy je nerv utlačen mezi jinými anatomickými strukturami. V tomto případě je utlačen či drážděn nervus ulnaris v oblasti svého průběhu v oblasti vnitřního epikondylu humeru (vnitřní strana loktu) v tzv. kubitálním kanálu.
Dupuytrenova kontraktura je benigní postižení ruky, při kterém dochází k zbytnění a svraštění vaziva ve dlani (palmární aponeurózy), při kterém vznikají vazivové „uzly“ (zatvrdliny) ve dlani, nebo pruhy, které přecházejí na prsty a způsobují kontraktury prstů až do drápovitého postavení. Příčina postižení není známá. Vyskytuje se častěji u mužů zvláště u kuřáků, diabetiků (cukrovkářů), alkoholiků, či těžce manuálně pracujících. Je prokázána rodinná zátěž. U těchto pacientů dochází ke změně kolagenu typu I., kterým je palmární fascie tvořena, na typ III., který se kontrahuje.
Infekční artritidou kloubu nazýváme infekční postižení kloubu, kdy je původce bakteriální agens. Nejčastějším původcem je Staphylococcus aureus, ale může být původcem jakýkoliv patogen. Infekt se do kloubu může dostat dvěma způsoby.
Revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, při kterém organismus tvoří protilátky proti synoviální tkáni (vnitřní vrstva kloubního pouzdra) kloubů a šlach, čímž v organismu probíhá chronický zánět. Jde o systémové onemocnění, které postihuje i další orgány těla. Příčina onemocnění není známá.
Syndrom karpálního kanálu je nejčastější onemocnění nervů patřící do skupiny úžinových syndromů. Dochází k utlačení mezi jinými anatomickými strukturami. V tomto případě karpální tunel tvořen spodinou z kostí zápěstí (karpální kosti, které jsou uspořádány do oblouku a tento oblouk je překlenut vazem (ligamentum carpi transversum).
Co je artroskopie hlezna: Artroskopie hlezenního kloubu je miniinvazivní vyšetřovací a operační metoda, při které se vpichy zavedou do hlezenního optická vlákna ( kamera) a sledováním na monitoru se prohlédne buď přední nebo zadní část hlezenního kloubu dle toho, kde má pacient obtíže. Dalšími vpichy se zavedou do kloubu speciální nástroje, jimiž je možné vnitřní struktury kloubu osahat, případně operačně ošetřit.
Co je osteoporóza a jak vzniká?
Kostní tkáň se během života jedince neustále přestavuje. Jsou v ní buňky, které kost odbourávají (osteoklasty) a nově tvoří (osteoblasty). V dětství je pod vlivem hormonů převaha činnosti osteoblastů, proto tkáň roste.
Náhrada ramenního kloub není tak častou operací jako jsou náhrady kyčelního kloubu či kolene, ale i v této lokalizaci jde o standardní operaci na mnoha ortopedických pracovištích. Důvodů proč ramenní kloub není tak často operován je několik. Zaprvé rameno není kloub nosný, proto i degenerativní změny probíhají později a ne tak intenzivně jako na kloubech dolní končetiny. Dalším důvodem je, že rameno je kloubem s největším rozsahem pohybů v lidském těle, a proto je pacient schopen kompenzovat pohyb v okolních kloubech jako je loketní kloub, či souhybem ramene s lopatkou.
Nestability zápěstí jsou poměrně častým zdrojem obtíží pacientů. Nejčastěji vznikají po úrazech zápěstí, kdy dochází k poškození kostí či vazů karpu buď samostatně, nebo jsou často sdružená se zlomeninami distálního radia. Dobyns, bývalý profesor z Mayo clinik, udává při hodnocení úrazových RTG snímků známky vazivové léze v 10 %. Poškození skafolunátního vazu jako koincidenci se zlomeninou distálního radia udává Geissler v 32 % a lunotriquetralního (LTq) vazu v 15 %. Oba vazy bývají poškozeny v 5 %.
Perilunátní luxace a perilunátní zlomeniny jsou komplexní poranění, která se vyskytují přibližně v 7 % všech diagnostikovaných poraněních karpu. Jsou výsledkem působení vysoké energie na zápěstí většinou u mladých lidí, kde pevnost kostí není nijak změněna osteoporózou. Protože současná uspěchaná doba vede velmi často mladé jedince do spárů adrenalinových sportů, je výskyt perilunátních luxací stále častější. Mechanismem vzniku perilunátní luxace či perilunátní zlomeniny karpu vznikají působením násilí na dorziflektované zápěstí.