Luxace kolene jsou závažná poranění, která vznikají působením obrovské síly, většinou při haváriích na motorce, autonehodách či pádech z výšky. K tomu, aby došlo k luxaci pately je třeba přetržení dominantních stabilizátorů kolene, jako jsou přední, zadní zkřížený vaz respektive posterolaterální komplex (svaly a vazy zadní i zevní strany kolene).
Klíční kost je kostní struktura mezi sternem (hrudní kostí), se kterou je spojena ve sternoklavikulárním kloubu a lopatkou, přesněji s akromiem (nadpažkem), se kterým je spojena akromioklavikulárním kloubem.
Zlomeniny klíční kosti vznikají při pádu na ramenní kloub, kdy se síla přenáší v její dlouhé ose. Typické jsou v cyklistice, motoristických sportech, nebo hokeji.
Jak už sám název ukazuje, tato zlomenina vzniká typickým mechanismem úderu malíkovou stranou ruky do předmětu, ve snaze jej přerazit. Dochází ke zlomenině těla (diafýzy) pátého metakarpu. V tomto případě mluvíme o tzv. karatistické zlomenině. Podle intenzity násilí dochází k dislokaci zlomeniny. Ke zlomenině ostatních metakarpů dochází úderem přes hřbet ruky, kdy dochází k „ přeražení“ střední části kostí.
Boxerská zlomenina vzniká úderem v ose končetiny při sevření ruky v pěst, nebo pádem na ruku sevřenou v pěst, dochází k odlomení hlavičky (distální) části kosti záprstní. Podle intenzity úderu dochází k posunu hlavičky z osy, tj. k ohnutí do dlaně. Při neúspěšné terapii dojde ke zhojení v posunu s možnou deformitou, případně omezením funkce pohybu prstů.
Tzv. Bennetova zlomenina vzniká pádem na palec ruky, kdy se působícím násilím odlamuje část kloubní plochy karpometakarpálního kloubu a tahem okolních svalů dochází k posunu fragmentů. Tím dochází k nerovnosti kloubních ploch tohoto kloubu. Tento kloub je významný pro pohyb palce ruky a při jeho postižení se omezuje úchopová funkce celé ruky. Proto při neadekvátní terapii dochází i při drobném posunu kloubních ploch k rychlému rozvoji artrózy a invalidizaci pacienta.
Vykloubení ramenního kloubu vzniká pádem na nataženou horní končetinu, kdy dojde k přetržení přední části kolem kloubních vazů a hlavice kloubu se posune mimo kloub, nejčastěji dopředu. Dochází k bolestivému stavu, pohyb v ramenním kloubu není možný. Pokud nedojde ke zhojení poškozené části kloubního pouzdra, vniká vykloubení jen minimálním mechanismem. K vykloubení může dojít i bez úrazového mechanismu a to u jedinců s vrozenými dispozicemi, pak mluvíme o tzv. habituální luxaci. U stavů , kdy dochází k opakovaným vykloubením jsou vazy kolem kloubu tak volné, že si postižený dovede rameno reponovat (zakloubit) sám. Mluvíme o recidivujících luxacích.
Předloktí je tvořeno dvěma kostmi. Kostí loketní a kostí vřetení, která se otáčí kolem kosti loketní, čímž umožňuje přivrácení a odvrácení předloktí. Tyto kosti jsou za běžných podmínek přibližně stejně dlouhé. Ke zlomeninám kostí předloktí dochází buď pádem na nataženou horní končetinu z větší výše, při kterém většinou dochází ke zlomeninám obou kostí, kosti vřetení (radia) a kosti loketní (ulny). Druhým mechanismem jsou údery do předloktí například holí při napadení či jiným předmětem do předloktí.
Zlomeniny kosti stehenní patří k tzv. vysokoenergetickým poraněním, která vznikají působením velkého násilí. Stehenní kost má na svém průměru šířku kolem 4-4,5 cm a síla, která ji dokáže přerazit, musí být obrovská. K těmto zlomeninám dochází často při autonehodách či pádech z výše. Působící síla drtí nejen kosti, ale i měkké tkáně (svaly) a v těžkých případech i kůži. Jedná se vždy o velmi závažné poranění, která mohou pacienta ohrozit i na životě, neboť do stehna se může po zlomenině vylít i 1 litr krve.
Zlomeniny střední části humeru vznikají pádem na nataženou končetinu, nebo přímou silou. Čím větší síla na končetinu působí, tím je pravděpodobnější zlomenina kostí a zhmoždění měkkých tkání. Dělíme je na jednoduché, které mají pouze jednu lomnou linii - s jedním meziúlomkem a na mnohočetné (kominutivní), u kterých se zlomenina skládá z mnoha meziúlomků. Působící síla má také vliv na posun úlomků, čímž může dojít k poškození struktur v okolí.
Kromě zlomenin dolního konce pažní kosti, které jsou popsány v příslušném článku, jsou nejčastější zlomeniny v této oblasti zlomeniny horní části kosti vřetení (zlomeniny hlavičky radia) a horního konce kosti loketní (zlomeniny okovce, olekranu).