Traumatologie

I drobné kosti v oblasti zápěstí se mohou působením velkého násilí lámat. Nejčastěji dochází ke zlomenině kosti člunkové, která se láme pří pádech na palcovou část zápěstí. Její zlomenina bývá často přehlédnuta a její neléčení vede k tomu, že se nezhojí, ale vytvoří se tzv. pakloub, který vede k rozvoji typických artrotických změn typu SNAC (scaphoid nonunion advaced collapse), které zápěstí limitují v další činnosti.

 I při postupu moderní osteosyntézy a nových metodách ošetření poškození vazů, je stále použití sádrové fixace jednou z významných metod ošetření jak u běžné populace tak u sportovců. První sádrovou fixaci použili arabští lékaři již v 9. století. V Evropě byla sádra poprvé použita na počátku 19. století Hendrixem v roce 1814. Končetina natřená olejem byla vložena do plechové nebo dřevěné formy a následně zalita sádrovou kaší.

Zakladatelem moderní sádrovací techniky je holandský vojenský lékař A.

Triangulárním fibrokartilaginosním komplexem nazýváme vazivově chrupavčitou strukturu, který je nejdůležitějším stabilizátorem distálního radioulnárního kloubu (dolního kloubu mezi kostí vřetenní a loketní-malíková část zápěstí), podílí se na stabilitě ulnokarpální oblasti (spojení mezi dolním koncem kosti loketní a zápěstím) a podílí se na přenosu sil.

Hamulus ossis hammati je kostní výběžek hamata směrem do dlaně, k jehož zlomenině dochází pádem na malíkovou (ulnární) část dlaně.  Protože se na tento úraz při vyšetření nemyslí, velmi často pacient přichází až pro přetrvávající bolesti, které často vystřelují do 4. a 5. prstu, neboť vzniklý pakloub dráždí intimně probíhající n. ulnaris.

Příznaky: při zlomenině výběžku je bolestivost na malíkové straně dlaně, kde je hmatný otok, a jak již uvedeno může docházet k dráždění n. ulnaris, které se projikuje do 4. a 5. prstu ruky.

Čéška je Sezamská kost, která je zaťata do šlachy čtyřhlavého stehenního svalu. Zlomeniny čéšky vznikají přímým pádem na kolenní kloub. Pokud je čéška zlomena, dochází k porušení kontinuity šlachy a poraněný nenatáhne dolní končetinu v kolenním kloubu.

Patní kost je sice malá, ale významná kost. Je určitým „základním kamenem“ nohy. Jsou na ní kloubní plochy, přes které je tato kost v kontaktu s okolními kůstkami. Při chůzi na se patu přenáší takřka celá váha těla a při jejím poškození dochází k obtížím při chůzi. Pokud dojde k poškození, tak i velice drobný posun v kloubních plochách, může vést k rozvoji artrózy a vzniku bolestí. Druhým problémem u zlomenin patné kosti je, že kost je přímo pod kůží a není kryta svaly, což při poškození kožního krytu vede k výrazným komplikacím v hojení kůže i kostí.

Tržné rány obličeje a vlasaté části hlavy sou nejméně závažná poranění v oblasti hlavy, nicméně jejich špatné ošetření může vést ke vzniku jizev, mnohdy hyzdících. Dochází k nim často při sportovní činnosti, ale i v běžném životě.Kůže obličeje a lebky je velmi dobře zásobena cévami, proto výrazně krvácí i při drobném poškození kůže. Při zhmoždění kůže v této oblasti dochází velmi rychle ke vzniku otoku a krevního výronu.

Kolenní kloub je tvořen vlastně klouby dvěma. Nosným kloubem je kloub mezi kostí stehenní (femurem) a kostí holenní. Dalším kloubem je kloub mezi čéškou a kostí stehenní. Kloubní plochy jmenovaných kostí jsou kryty chrupavou. Na stabilitě kloubu se podílí menisky, postranní vazy, vazy zkřížené (někdy nazývané křížové) a okolní svaly. Při úrazech kolene často dochází k poškození právě vazů kolene, které mohou ve svém důsledku vést k vzniku nestability (nevhodného pohybu) a poškození chrupavek (artrózy).

Poškození vazů v oblasti hlezna (kotníku) patří mezi nejčastější poranění dolní končetiny. Mnohdy jsou přehlížena jak ze strany pacientů, tak lékařů. Pokud nejsou správně léčena, mohou vést k výrazným obtížím v oblasti hlezna ať ve smyslu nestability, což se projevuje „podvrtáváním kotníku“ při chůzi po nerovném povrchu a v těžkých stadiích i artrózou a výraznou bolestivostí. Poškození vazů hlezna, můžeme je rozdělit do dvou stadií.