Skoliózou rozumíme deformitu páteře do strany (ve frontální rovině). Vždy je spojena s deformitou rotační či deformitou v předozadním směru (sagitální rovině).
Příčin vzniku skoliózy může být mnoho. Vrozené vady, stavy při neurologických onemocněních, degenerativních postiženích, úrazech nádorech či zánětlivých postiženích.
Příčina není známá. Projevuje se zakřivením páteře v rovině frontální (do stran) jednoduchou nebo dvojitou křivkou. Ve většině případů dochází v sagitální rovině (předozadním směru) k vyhlazení hrudní kyfózy. U malého procenta pacientů dochází k zvýšení hrudní kyfózy (tvorba „hrbu“) a vzniku kyfoskoliózy. Třetí složkou deformity je složka rotační, což je deformita v rovině příčné. Deformity jsou nejprve pohyblivé, ale pokud nejsou léčena, mění se v křivku fixovanou a strukturální. Při velkých deformitách na 60°dle Cobba může dojít k deformitě hrudníku, což se projeví poruchou ventilačních funkcí a následné kardiopulmonální insuficienci.
Podle věku, ve kterém se skolióza vyskytuje, ji rozdělujeme:
Infantilní – vyskytuje se u dětí do tří let věku. V 90% se spontánně upraví. Ve výjimečných případech dochází rychlé k progresi.
Juvenilní – vyskytuje se ve věku od 3 let do nástupu puberty. Protože v tomto období má páteř výraznou růstovou potenci, jedná se o nejzávažnější formu skoliózy.
Adolescentní – vyskytuje se od začátku puberty do ukončení růstu. V tomto období dochází k růstu asi 10 % celkové výšky jedince. Rychlost progrese křivky je rozhodující, proto má rozhodující vliv na prognózu léčby. U rychle progredujících křivek je prognóza horší, než u křivek pomaleji progredujících.
Dle stupně fixace deformity dělíme na skoliózy strukturální, kdy je zakřivení již spojeno se změnami na obratlích a nestrukturální, kdy skoliotická křivka nepostihuje obratle.
Vyšetření
Protože jde často o dědičné postižení, zjišťujeme výskyt skoliózy u rodičů případně i jiných onemocnění pohybového aparátu u jedince samotného i v rodině. Dále sledujeme věk, ve kterém byla deformita zjištěna, její progresi, bolesti, výskyt druhotných pohlavních znaků jedince (po pubertě nedochází k dalšímu zhoršování), na výšku rodičů. Zaměřujeme se na únavnost pacienta, dechové obtíže. Při vyšetření samotném, kdy pacienta vyšetřujeme svlečeného do spodního prádla, hodnotíme výšku pacienta a rozpětí paží. Za normálních okolností by měly být hodnoty stejné. U pacienta se skoliózou je výška nižší, vzhledem k zakřivení páteře. Dalším vyšetřením je vyšetření pacienta vsedě, kdy vyloučíme asymetrii pánve případně vliv zkratku dolních končetin. Délku dolních končetin měříme vleže, aby příčina skoliózy nebyla ve zkrácení jedné dolní končetiny. Dekompenzaci křivky určujeme vzdáleností olovnice zpuštěné z týla od gluteální rýhy (rýha mezi půlkami zadnice). Nejdůležitějším vyšetřením je vyšetření pacienta v předklonu, kdy se vyšetřovaný dívá v ose páteře. Pokud je skolióza strukturální, vidíme na straně vychýlení tzv. paravertebrální val (jednostranný hrb), který je způsoben rotací obratlových těl a následnou rotací žeber a zádového svalstva Ohebnost křivky měříme, vyšetřujeme v předklonu, záklonu a úklonech. U flexibilních křivek dochází k vyrovnání deformity. U pacientů provádíme i orientační vyšetření laxicity ostatních kloubů a neurologické vyšetření.
K přesnému zhodnocení skoliózy se provádí RTG snímek, určí se stupeň zakřivení metodou dle Cobba:
0-10°- fyziologický nález, není třeba terapie
10-20°- sledování zda nedochází k progresi. Interval sledování je 6 měsíců. V případě progrese či růstového spurtu 3 měsíce.
20-40° - léčba korzetem (ortézou), rehabilitační terapie ke stabilizaci svalového korzetu.
Nad 40°- operační řešení.
Konzervatitivní terapie:
Základem konzervativní terapie je použití korzetů, jejichž úkolem je zabránění progrese deformity během růstu. Je třeba si uvědomit, že terapie ortézou má význam jen u rostoucího organismu s flexibilní křivkou. Po ukončení růstu není možné ortézou ovlivnit. Po ukončení růstu deformita může progredovat jen u křivek nad 20°, což je již preartrotický stav, a progrese je způsobena rozvojem artrotických změn. Nejčastěji používané typy korzetů jsou Milwaukee ortéza, skořepinové ortézy (TLSO-torakolumbosakrální).
Operační terapie:
Principem operační terapie je korekce deformity a její stabilizace za cenu ztužení obratlů (spondylodézy, fůze).