Nové možnosti prevence hluboké žilní trombózy a plicní embolie.

Hluboká žilní trombóza (tromboflebitida) je závažnou komplikací ortopedických a traumatogických vvýkonů. Její příčinou je zpomalení odtoku žilní krve z končetin, častěji dolních končetin. Je-li končetina v klidu, nedochází k „pumpování“ krve tzv. žilní pumpou směrem k srdci stahy lýtkového svalstva. Svalová pumpa je vyřazena při upoutání pacienta na lůžku, při fixaci končetiny v sádrovém či jiné fixaci, ale může působit i dlouhodobé stání či sezení. Mezi rizikové faktory podílející se na vzniku trombózy patří onemocnění zhoubným nádorem, užívání léků s ženskými hormony jako je hormonální léčba kolem přechodu, hormonální antikoncepce. Svůj vliv má i nedostatečná hydratace po operaci. Výrazným faktorem jsou vrozené dispozice, zpravidla dědičná. Tento stav se nazývá trombofilie a pacienti o tomto onemocnění nemusí vědět, pokud nebylo provedeno hematologické vyšetření, a onemocní trombózou často bez zjevné jiné příčiny. Na vznik operace má vliv i doba trvání operace či nadváha pacienta. Pokud je kombinace výše zmíněných rizikových faktorů, je pravděpodobnost vzniku trombózy výrazně zvýšená. Samotná trombóza pacienta na životě neohrožuje, ale pokud dojde k uvolnění sraženiny (trombu) a jeho vmetení krevní cestou do plic, dochází k plícní embolii, která výrazně ohrožuje pacienta na životě.

Prevenci vzniku žilní trombózy a plicní embolie můžeme rozlišit do dvou skupin. To, co nemůžeme ovlivnit a ovlivnit můžeme. Vrozené dispozice je těžko ovlivnit. Z těch faktorů, které jsou ovlivnitelné jsou to tělesná váha, dostatečná hydratace. V případě úrazu nebo operačního řešení se faktory působící na vznik tromboflebitidy sčítají, proto se doporučuje při operacích v ortopedii a traumatologii zajistit preventivní opatření snižující riziko těchto komplikací. V první řadě jde o režimová opatření jako je časná mobilizace pacienta, cvičení dolních končetin na lůžku nebo přikládání elastických bandáží dolních končetin. Důležité je i podávání léků, které preventivně brání vzniku trombu. Pacienti, u kterých je riziko vzniku trombózy a potažmo plicní embolie, jsou zajištěni v operačním období v čase po operaci, dokud je snížená jejich mobilita. Průměrná doba vzniku trombembolie po náhradě kolenního kloubu je minimálně 10 dní, po náhradě kyčelního kloubu až 35 dní. Riziko trombózy a embolie tedy trvá i po propuštění z nemocnice. Doposud byla prevence zajištěna hlavně podáváním nízkomolekulárních heparinů. Nízkomolekulární heparin se aplikuje subkutánní injekcí (injekcí do kůže břicha) jednou denně. V současné době jsou však na trhu novinky v prevenci trombózy u pacientů po totálních endoprotézách kolene a kyčle – tzv. perorální antikoagulancia. (Pradaxa, Xarelto) Jedná se o první perorální léky nahrazující podávání nizkomolekulárních heparinů. Užívají se ve formě tobolek jednou denně.

Pradaxa: Doporučená denní dávka je 220 mg (2 tobolky á 110 mg) jednou denně. Lze užívat spolu s jídlem i bez jídla. Po náhradě kolenního kloubu by měla být prevence alespoň 10 dní po operaci, v případě endoprotézy kyčle 28-35 dní. Pradaxa nesmí být užívána, pokud má pacient sníženou funkci jater a ledvin, zaveden epidurální katetr, a některé další stavy a léky
Xarelto: Doporučená denní dávka je 10 mg jednou denně. Doba prevence trombembolie je shodná. Xarelto nesmí být užíván u těžké ledvinné nedostatečnosti, u cirhózy jater s poruchou jejich funkce.V klinických testech byl přitom její efekt léčby o něco lepší než u standardně podávaných nízkomolekulárních Heparinů.

Oba nové léky tak šetří pacienta od nepříjemné aplikace subkutánní injekce a jejich účinnost je dle zkoušek nejméně stejná, než standardní prevence injekcemi heparinů. Léky nemění schopnost řídit vozidla, pacient by však měl svého lékaře informovat o současně užívaných lécích, především nesteroidních protizánětlivých léků, amiodaronu, antimykotik a léků na ředění krve.
Podobně jako všechny léky, mohou mít i perorální antikoagulancia Pradaxa a Xarelto nežádoucí účinky. Nejsou však časté. Jedná se především o krvácivé projevy, které jsou srovnatelné s rizikem nízkomolekulárních heparinů.