Triangulárním fibrokartilaginosním komplexem nazýváme vazivově chrupavčitou strukturu, který je nejdůležitějším stabilizátorem distálního radioulnárního kloubu (dolního kloubu mezi kostí vřetenní a loketní-malíková část zápěstí), podílí se na stabilitě ulnokarpální oblasti (spojení mezi dolním koncem kosti loketní a zápěstím) a podílí se na přenosu sil. V této oblasti. Poškození této struktury je součástí zlomenin distálního radia (dolního konce kosti vřetení), ale vzniká i samostatně při nekoordinovaných pádech na ulnární (malíkovou) část dlaně, nebo při pronačně-supinačních pohybech (přivrácení a odvrácení ) předloktí. Jsou nejčastějším poškozením u tenistů a dalších sportů jako je např. sqush. K chronickému přetížení a poškození triangulárního fibrokartilaginosního komplexu může dojít i při dlouhodobém přetěžování.
Příznaky: je-li poškození triangulárního fibrokartilaginosního komplexu společné se zlomeninou distálního radia, bývá při primárním ošetření přehlédnuto, a projevuje se bolestí na ulnární straně zápěstí při rozcvičování po operaci či po sejmutí sádrové fixace. Pokud jde o samostatné poranění, obtíže postupně narůstají, a to po poměrně malém úraze. Bolesti se projevují na ulnární (malíkové) straně zápěstí a zvětšují se při pronačně-supinačních pohybech. Příznačný je tzv. test kladiva, kdy při úchopu předmětu, např. kladiva dochází k vyvolání či zvětšení bolestí na ulnární (malíkové) straně zápěstí. Pacienti udávají zhoršení bolestí při běžných úkonech jako je stisk kliky při otevírání dveří. Při standardním rentgenologickém vyšetření není žádných známek. Někdy může být poškození triangulárního fibrokartilaginosního komplexu spojeno s abrupcí procesus styloideus ulnae (bodcovitý výběžek kosti loketní). Ani při vyšetření jinými metodami např. magnetickou rezonancí nemusí být poškození prokázáno. Jedinou metodou, která spolehlivě odhalí poškození triangulárního fibrokartilaginosního komplexu, je artroskopické vyšetření.
Léčení: po prokázání poškození triangulárního fibrokartilaginosního komplexu je třeba rozlišit, která část je poškozena a provést její ošetření. Pokud je poškozena centrální část (disk), provádí se resekce disku a to většinou artroskopicky. Otevřená resekce (klasická operace) je možná, ale výkony mají delší dobu terapie a horší výsledky, neboť se musí při přístupu uvolnit vazy distálního radioulnárního kloubu, což může vést k destabilitaci tohoto kloubu. Pokud jde o rupturu zasahující do vazů distálního radiokarpálního kloubu, je třeba provést reinzerci (fixovat zpět) buď artropskopicky, nebo otevřeně. Pokud nedojde v krátké době od úrazu k ošetření vazů, dochází k vzniku nestability distálního radioulnárního kloubu, artrózy a v konečném důsledku k invalidizaci pacienta.