Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, při kterém organismus tvoří protilátky proti synoviální tkáni (vnitřní vrstva kloubního pouzdra) kloubů a šlach, čímž v organismu probíhá chronický zánět.  Jde o systémové onemocnění, které postihuje i další orgány těla. Příčina onemocnění není známá.  Revmatoidní artritida postihuje asi 1 % populace a může začínat v i raném dětství (juvenilní revmatoidní artritida). Je prokázána genetická závislost.

Příznaky

Revmatoidní artritida se projevuje celkovými příznaky jako slabost, únava, mírně zvýšená teplota (subfebrilie),  či  hubnutím.   Z místních příznaků jde o otoky, bolesti   a náplně jednoho, ale častěji více kloubů, ranní ztuhlostí,  v těžších stadiích omezením pohybů až ztuhlostí (ankylózy) či deformitami kloubů. Nečastěji je postiženo zápěstí, drobné klouby ruky či nohy, kde chronický zánět destruuje kloubní pouzdro, vazy, chrupavku kloubů, ale i kosti kloubů.  Mohou být postiženy i šlachy, respektive obaly kolem šlach, ve kterých působením chronického zánětu dochází až k poruše jejich pevnosti a rupturám (prasknutí).  Při laboratorním vyšetření jsou zvýšené hodnoty zánětlivých markerů jako je sedimentace krvinek, zvýšená hodnota bílých krvinek (leukocytóza), či CRP.  Prokazujeme v krevním séru revmatoidní faktor, což je druh protilátky vyskytující se asi u 80 % pacientů s revmatoidní artritidou.  Na RTG snímcích nemusí být nejprve patrné žádné změny, ale v pozdějších stadiích jsou známky destrukce kloubů , nebo naopak kloubních srůstů  (ankylózy).  V případě, že jsou klouby naplněny tekutinou, je možné punkcí (nasátím tekutiny) z kloubu získat slámově žlutou tekutinu, která neobsahuje žádné mikroorganismy (při kultivačním vyšetření) na rozdíl od hnisavých zánětů.

Terapie

Terapie  revmatoidní artritidy je převážně medikamentózní (konzervativní), kdy se používají k tlumení chronického zánětu nesteroidní antirevmatika, kortikoidy podávané celkově v tabletách, nebo injekcích. Dobrý efekt mají i kortikoidy aplikované přímo do kloubu ve formě obstřiků. Z dalších léků které se používají v terapii jsou některá cytostatika například Methotrexat. V současné době má velký význam tzv. biologická léčba, což jsou látky podobné látkám které produkuje organismus mající vliv na  spouštění  kroků k aktivaci  reakce imunitního systému a udržování chronického zánětu. Tato léčba vycházející z genetického inženýrství je velice účinná, ale není vhodná pro všechny jedince, neboť tlumí  reakce organismu při běžném infektu.

Z ortopedického hlediska lze terapii rozdělit na operace preventivního charakteru, jejím cílem je zabránit či alespoň zbrzdit destrukci kloubů a šlach a výkony záchovné či záchranné.  Mezi preventivní výkony počítáme synovektomie (odstranění výstelky, proti které organismus protilátky) z kloubů a z okolí šlach. Tyto výkony by měly být indikována, pokud se nedaří tlumit aktivitu revmatoidní artritidy léky či obstřiky do 6 měsíců od zahájení léčby.  Synovektomie kloubů se v současné době provádějí častěji artroskopicky než klasikou otevřenou technikou.   Do záchovných operací počítáme náhrady destruovaných kloubů endoprotézami a to ne jen u velkých kloubů jako je koleno, kyčel, rameno či hlezno, ale i u loktu zápěstí či drobných kloubků ruky. Někdy je kloub tak zničen, že je třeba provést ztužení kloubu ve funkčně dobrém postavení, nebo část kloubu resekovat. Obecně je nutno přiznat, že pacienti s revmatoidní artritidou se dostavují k operacím poměrně pozdě a je třeba přistupovat k složitějším operacím. 

Pro léčbu pacientů je velmi důležitá rehabilitace, jejímž cílem je udržení rozsahu pohybů postižených kloubů, udržení svalové sily a posílení struktur stabilizujících klouby.  V této oblasti je neodmyslitelná lázeňská péče pro svoji komplexnost, ať už v jako samostatná terapie, nebo při doléčování stavů po operacích pohybového aparátu.

Na závěr je třeba dodat, že pacienti s revmatoidní artritidou jsou vysoce rizikoví, jak pro samotné onemocnění, které svým charakterem autoimunního onemocnění vede k vyššímu riziku vzniku infektů, tak i léky podávanými k terapii tlumícími obranyschopnost organismu, které vedou k rozvoji osteoporózy či cukrovky (diabetes mellitus), což jsou další rizikové faktory.