Spondylolistéza

Jednotlivé obratle jsou mezi sebou spojeny složitou strukturou vazů, které je mezi sebou stabilizují. Dojde-li k poškození kostí obratlů či vazů, nastane posun mezi obratli.  Spondylolistézou označujeme stav, při kterém dochází k posunu mezi dvěma sousedními obratli (řec. olisthesis posun). Horní (kraniální) obratel se posouvá směrem dopředu (ventrálním) a s ním se posouvá celá horní (kraniální) část páteře. K posunu dochází na úrovni disku, který bývá degenerován. Nejčastějším místem posunu je oblast L5/S1, ale mohou být postiženy i vyšší (kraniálnější) etáže.

Spondylolistézu můžeme podle vzniku a anatomických předpokladů rozdělit:

Istmická, kdy základem je přerušení oblouku obratle v oblasti istmu a obratel ztrácí svoji celistvost. Tělo se posouvá dopředu (ventrálně) (viz. spondylolýza).

Dysplastická, která vzniká na podkladě vývojové poruchy obratlového oblouku, respektive kloubních ploch intervertebrálních.

Degenerativní spondylolistéza vzniká na základě degenerativních změn intervertebrálního disku i následně i kloubů. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti bederní páteře ( L4,5).

Traumatická spondylolistéza vzniká v důsledku úrazu- zlomeniny oblouku

Iatrogenní se vyskytuje u stavů po operacích páteře

Příznaky: Jestliže je posun jen malý, nemívají pacienti se spondylolistézou obtíží, neboť v dolní bederní páteři, kde se vyskytuje, již není mícha, ale jen kořeny. Posun bývá zjištěn při vyšetření RTG snímků pro jinou příčinu jako náhodný nález. Při větších posunech se projevuje bolestí v oblasti postiženého segmentu, zpočátku po zátěži či delším stání. Mohou být přítomny příznaky kořenového dráždění projevující se bolestivostí vystřelující do dolních končetin. Při vyšetření pacienta je u větší skluzů patrný posun obratlů.  Základním vyšetřením jsou RTG snímky, na kterých posun sledujeme na boční projekci. U drobných posunů je spondylolistéza lépe patrná na šikmých snímcích.  Spondylololistézu hodnotíme podle velikosti posunu v procentech (do 25 %, do 50 %, do 75 %, 100 %). V případě posunu většího než 100 % mluvíme o spondyloptóze, kdy obratle mohou být posunuty nejen v předozadním směru, ale může dojít k posunu horního (kraniálního) obratle před dolní (kaudální).

Léčba: Je-li posun do 25 %, většinou pacienti nemají obtíže. Pacienta sledujeme 1x ročně, vhodná je rehabilitace k posílení svalů kolem páteře. Sledování je velmi důležité, neboť spondylolistéza se může zhoršovat (progredovat). Pokud je posun do 50 %, je bez příznaků, tak jej sledujeme jako u předchozího stadia. Pokud obtíže trvají, nejprve je vhodná konzervativní terapie s posílením svalů bederní páteře a analgetika či nesteroidní antirevmatika. Pokud se skluz zhoršuje, nebo je konzervativní terapie bez efektu, indikujeme operační řešení. Principem je repozice posunu a spojení (spondylodéza) obratlů, mezi kterými je posun. U spondyloptozy, kdy není možná repozice obratle je indikována resekce (odstranění) celého obratle, čímž dochází ke zkrácení páteře, a následně se provádí spondylodéza sousedních obratlů.