Totální endoprotéza kyčelního kloubu (TEP kyčle, alloplastika kyčelního kloubu, náhrada kyčelního kloubu)

Totální endoprotéza kyčelního kloubu je operační metoda, při které se provádí náhrada těžce poškozeného kloubu tzv. alloplastikou (endoprotézou). Je nejčastější indikací k implantaci TEP kyčlekoxartróza tj. degenerativnímu postižení kyčle. Dalšími indikacemi jsou stavy po zlomeninách v oblasti kyčelního kloubu, ať už na kosti stehenní (proximálním femuru), nebo v oblasti jamky (acetabulu). Méně často je endoprotéza možností řešení nádorů v oblasti kyčelního kloubu. Endoprotézy kyčle můžeme rozdělit na dva základní typy. Prvním typem jsou tzv. cementovanéendoprotézy, kdy se k fixaci do kosti používá kostní cement (polymethylmetakrylát-plexisklo). U tohoto typu je jamka, která se fixuje do kosti pánve, z polyetylenu a dřík, který nahrazuje resekovanou část kosti stehenní, z nemagnetické oceli nebo z titanu. Výhodou těchto endoprotéz je, že je možné je zatěžovat bezprostředně po operaci podle tolerance pacienta. Dále je možné použit je v případě, kdy má pacient méně kvalitní kost, např. při osteoporóze. Druhým typem jsou necementované endoprotézy, kdy se k primární fixaci do kosti používá její zhrubělý povrch, do kterého postupně vrůstá kost z okolí, čímž dojde k definitivnímu ukotvení. Tento typ je třeba odlehčovat po dobu 3 měsíců od operace. V tomto případě je jamka z titanu, do které se vkládá vložka z polyetylenu. Dřík je většinou titanový. Možné je tyto typy kombinovat, pak mluvíme o endoprotézách hybridních. Životnost obou endoprotéz je přibližně stejná, jen necementované se implantují většinou mladším lidem, kde se předpokládá, že bude třeba je vzhledem k uvolnění z "opotřebování" replantovat (vyměnit), neboť pak odpadá nutnost pracného odstranění cementu.

Operační postup

Operace se provádí v celkové nebo v spinální anestezii, kdy se vpichem anestetika do páteře umrtví jen polovina těla. Po vytvoření přístupu, který závisí na typu endoprotézy, zvyklostech pracoviště a zkušenosti operatéra. Po proniknutí ke kyčelnímu kloubu se resekuje hlavice a krček kosti stehenní, čímž se vytvoří lepší přehled v oblasti jamky. Následně se speciální frézou vyfrézuje lůžko, do kterého se jamka fixuje. Po fixaci jamky se frézuje dřeňová dutina kosti stehenní, kam se implantuje dřík, na který se nasadí hlavička a endoprotéza se zakloubí. Je třeba vyzkoušet stabilitu kloubu, aby byla endoprotéza stabilní, a rána se zašije. Drén se po 24 až 48 hodinách odstraňuje.

Pooperační péče

Pooperační péče závisí na stavu pacienta a zvyklostech pracoviště. Většinou je pacient prvních 24hodin sledován na jednotce intenzivní páče (JIP), kde je třeba doplnit krevní ztráty vzniklé během operace. Pokud je pacient v pořádku, většinou se den po operaci začíná s postavením pacienta u lůžka a rehabilitací. Tento postup je důležitý pro prevenci vzniku zánětu žil či plícní embolie. Ze stejného důvodu se podávají léky bránící vzniku trombu (sraženiny) žil. Následující dny pacient spolu s rehabilitační sestrou nacvičuje zvýšení rozsahu pohybů, chůzi o berlích a svalovou sílu dolních končetin. Pacient bývá propuštěn pátý až osmý den.

Komplikace

Stejně jako u jiných operačních výkonů, může dojít kde komplikacím spojeným s výkonem. Během operace může velice vzácně dojít k poškození cév a nervů, které procházejí kolem kloubu. V pooperačním období je nejzávažnější komplikací trombóza žil (krevní sraženiny) dolní končetiny, kdy se může staženina uvolnit a vmést se do plic, kde způsobí embolizaci plic. Prevencí je pooperační bandáž končetin, časná mobilizace pacienta a v neposlední řadě léky, které brání vzniku sraženiny. V pooperačním období může dojít k infektu totální endoprotézy jak v období časném, kdy je nutné rychlé operační řešení (vyčištění), nebo pozdní, kde je mnohdy nutná výměna endoprotézy (replantace ). Komplikací specifickou pro TEP kyčle je luxace endoprotézy (vykloubení), které vzniká, pokud pacient nerespektuje pokyny, že nesmí v pooperačním období, než dojde k prohojení měkkých tkání dávat nohy přes sebe, sedat do hlubokého křesla, či obouvat si ponožky.V takovémto případě je nutná repozice (zpětné zakloubení) většinou v celkové anestezii a následně několikatýdenní klidový režim na lůžku, aby došlo k zahojení poškozených tkání. 

Životnost totální endoprotézy kyčelního je v současné době 10-15 let, neboť stejně jako u jiných mechanických částí dochází k „opotřebování materiálu“, kdy dochází k prošlapání polyethylenové vložky, případně uvolnění endoprotézy z kosti. K rychlejšímu opotřebování přispívá přetěžování. V takovémto případě je možné endoprotézu vyměnit za jinou. Výměny jsou vždy složitějším výkonem než primární operace. V případě, že chybí kostní tkáň, kam by se dala TEP nově uchytit, stejně jako u těžkých infektů, je třeba endoprotézu vyjmout. Pacient pak může chodit o berlích s odlehčováním končetiny.