Vykloubení loketního kloubu jsou závažná poranění, která zvláště u mladší a aktivních jedinců mohou vést k trvalým obtížím. Vznikají pádem na nataženou horní končetinu, ale mohou vzniknout i pádem přímo na loketní kloub či tahem za předloktí. Při tomto poranění dochází k poškození vazů, které stabilizují kloub, tak může dojít ke zlomenině kostí oblasti loketního kloubu.
Příznaky: nejzávažnějším příznakem je jasně patrná deformita loketního kloubu, při které je výrazně omezen pohyb v loketním kloubu. Dochází k rychle se rozvíjejícímu otoku a hematomu. V důsledku útlaku, případně „přetažení“ nervů v oblasti loktu může pacient udávat brnění prstů.
Terapie: Je- li dostupný při úrazu lékař znalý problematiky, je vhodné se pokusit o repozici vykloubení co nejdříve od úrazu. Může to být pro pacienta bolestivé, ale po repozici (narovnání) se pacientovy výrazně uleví a ani následný otok a krevní výron nejsou tak výrazné. Osoba neznalá problematiky by to jistě neměla provádět. Při lékařském vyšetření, po zhotovení RTG snímků, je třeba zhodnotit, zda jde o poškození čistě jen vazů, nebo i zlomeninu kostí. Repozice (narovnání) se provádí většinou v celkové anestezii (narkóze) a to proto, že je již přítomen výrazný otok. V narkóze se také zjistí, zda je po narovnání loketní kloub stabilní a nemá tendenci k opětnému vykloubení. Je-li stabilní, je možné přiložit sádrovou fixaci od zápěstí nad loketní kloub na dobu maximálně 4 týdnů a poté indikovat rehabilitaci. Pokud je tendence loktu opět se vykloubit, je nutné operační řešení, při kterém se sešijí přetržené vazy. K operaci je obdobně indikována většina vykloubení, kde se prokáže zlomenina v oblasti loktu. Cílem terapie je dosáhnout stabilního loktu a co nejmenší doby nutné fixace. Loketní kloub je kloubem, který rychle tuhne a po delší fixaci se velmi špatně rozcvičuje.