Zásady tapingu

Co je taping ?

Taping je metoda, při které k fixaci kloubů a svalových skupin používáme pevné či elastické látkové materiály, které lepíme přímo na kůži, nebo je podkládáme speciálními materiály.

Kdy používáme taping?

1. Preventivní taping, kdy u zdravého jedince například sportovce na exponovaných částech těla (kotníky u běžců), či prstech (u volejbalistů), kde hrozí jejich poškození. Nebo u sportovců, kde po předchozích úrazech (podvrtnutí hlezna), jsou již vazy poškozeny a hrozí nový úraz.

3. Léčebný taping - tuto metodu používáme k funkčnímu léčení akutního úrazu (fixace prstů nohy po zlomenině článků). Protože má tato metoda svá omezení (typ zlomeniny), je nutné, aby jej indikoval lékař.

4.  Rehabilitační taping k doléčení poškození či stavů po operacích, které indikuje místo pevné fixace taping. Protože jde o stav velmi složitý, měl by takovýto typ tapingu indikovat vždy lékař, který určuje stupeň a formu zátěže.

5. Elastický taping, který „ odlehčuje“ svalům a kloubům během sportovní zátěže, pokud je nutné sportovat u nedoléčeného stavu (vrcholový sportovci).

Jaký materiál používáme?

1. Pevné pásky ze speciálního materiálu, který v tahu při namočení nepovolí.

2. Elastické pásky ze speciálního materiálu s tuhou elasticitou a vysokou přilnavostí ke kůži, který při pohybu kopíruje elastický pohyb kůže, čímž eliminuje dráždění nebo i odtržení kůže.  K pevnějšímu přilnutí ke kůži se v některých místech používá v kombinaci s pevnou páskou.

3. Podkladové materiály, které využíváme na místa exponovaná místa, kde hrozí poškození kůže. Většinou jde o molitanové pásky, snižují přímý tlak na kůži. 

Jaké jsou zásady správného tapingu

1. Nejdůležitější je si ujasnit smysl tapingu (proč tapujeme) a z toho následně vycházíme v druhu tapu a typu materiálu. Při poškození (přetržení, natržení) vazů nahrazujeme jejich funkci stabilizátoru kloubů, při poškození šlach svalových "odlehčujeme" tahu šlachy (většinou elastickým tapem).

2. Pro správnou funkci je třeba zvážit použití vhodné pásky (pevné či elastické), ale i její vhodné šíře vzhledem k fixované části těla, aby nedocházelo k útlakům při pohybu.

3. Příprava kůže před tapováním je velice důležitá. Vždy je nutné tapovanou část těla oholit, neboť páska lépe přilne (menší dráždění pokožky) a lépe se snímá. Vhodné je kůži před tapingem odmastit lékařským benzinem, aby tap lépe přilnul ke kůži. Po sejmutí tapu je vhodné odstranit zbytky lepidla opět benzínem, končetinu omýt mýdlem a kůži ošetřit vhodným regeneračním krémem. Na místa poškozené kůže (oděrky, otoky), či exponovaná je nutné vždy přikládat podkladový materiál, který brání jejímu dalšímu poškození.

4. Při přikládání tapu musí být klouby v neutrálním postavení, končetiny odlehčené a svaly uvolněné, pak při pohybu fixace pevně přilne, „táhne" ale neškrtí.

5. Pevné pásky se či stahování na kůži, elastické pak v lehkém přepnutí. Pokud se elastické pásky nenapnou dostatečně, neplní svou „tahovou“ funkci. Pokud se však přepnou, mohou strhnout kůži, nebo škrtit.

6. Doba ponechání tapu je různá, kdy u preventivních snímáme po ukončení zátěže, u léčebných měníme dle potřeby a stavu asi 1x týdně. Tape by se měl sejmout okamžitě v případě alergické reakce na kůži. Ta se projeví zarudnutím pod páskou a v jejím okolí a výrazným svěděním.

7. Pro pevnou a plně funkční fixaci je nutné dodržet správný postup, neboť vychází z anatomické stavby fixované části těla, poškozených struktur ale i zkušeností dříve vyzkoušených. Modifikovat tap si může dovolit až dostatečně zkušený jedinec, ale je vhodné vždy konzultovat s lékařem.