Poškození dvouhlavého svalu pažního vzniká při zvednutí těžkého břemene, kdy dochází k odtržení šlachových úponů. Sval bývá před rupnutím často degenerován předchozí zátěži jak těžkou prací, tak přetěžováním například v posilovně. K tomuto poškození může dojít i při švihu, po špatném rozcvičení, kdy praskají svalová vlákna střední části svalu. Sval dvouhlavý může prasknout ve třech lokalizacích. Třetím místem, kde může dojít k ruptuře svalu je jeho úpon v oblasti loketního kloubu na horní část vřetení kosti (radia). Příčiny jsou stejné jako u přetržení šlachy v oblasti ramene, ale je zajímavé, že velmi často se vyskytují u hráčů amerického fotbalu.
Příznaky: pokud jde o poškození dlouhé šlachy bicepsu, postižený pocítí rupnutí v oblasti ramenního kloubu, dojde k deformitě přední strany paže, na které je patrné „seběhlé“ bříško svalové. Bolesti nemusí být velké a ani otok a krevní výron nejsou výrazné. Svalová síla je omezena minimálně. Při poškození svalového bříška vzniká výrazná bolest okamžitě a může postupně narůstat. Bolestivost se většinou projevuje ve střední části paže, kde může být patrný otok a krevní výron. Při ruptuře dolního (distálního) úponu dochází k bolestivosti na přední straně loketního kloubu, kde bývá otok a hematom. Svalová síla při ohnutí loketního kloubu je omezena.
Terapie: Pokud dojde k poškození dlouhé hlavy bicepsu, tak bolesti a omezení svalové síly vyřadí jedince z činnosti. Postižený vyhledá ošetření u lékaře k ověření diagnózy. Ač jde o utržení šlachy významného svalu, léčí se prasklina dlouhé šlachy bicepsu většinou konzervativně, po ústupu bolesti se začíná s postupným rozcvičováním a posilováním okolních struktur. Následky po konzervativní terapii kromě kosmetické svalové deformity paže nejsou, neboť krátká hlava bicepsu a okolní struktury plně nahradí funkční výpadek. Operační řešení se nedoporučuje také proto, že k přišití prasklého svalu do oblasti horního konce pažní kosti (humeru) je nutná poměrně dlouhá rána zanechávající jizvu a následná fixace oslabuje svalovou sílu i ostatních svalů paže. Dlouhodobé výsledky neoperovaných pacientů jsou lepší.
Při poškození svalové části je dobré ledování a přiložení elastické bandáže, po 2-3 dnech podání nesteroidních antirevmatik ať již lokálně nebo v tabletách. Se sportovní aktivitou se doporučuje začít asi týden po ústupu bolesti.
Při ruptuře distálního úponu je vhodné již na sportovišti paži zaledovat. Po potvrzení přetržení distálního úponu svalu je nutné operační řešení s fixací na dobu 6 týdnů.