Druhým nejčastějším postižením páteře dětského věku po idiopatické skolióze je Scheuermannova choroba. Postihuje převážně hrudní páteř projevující se zvýšenou hrudní kyfózou (tvorba „hrbu). Vyskytuje se u 0,5-8% populace, častěji u mužů ve věku 12-18 let.
Příčina vzniku není jasná. Nejčastěji se uvádí porucha růstu obratlů v období ukončování růstu. Vliv má jistě i přetěžování páteře během jejího vývoje. Dochází ke klínovité deformitě a k postižení krycích plotének obratlových těl, do kterých vstupují části intervertebrálního disku tzv. Schmorlovy uzly. Na stupeň deformity má jistě vliv přetěžování páteře mezi 12-18 rokem.
Skoliózou rozumíme deformitu páteře do strany (ve frontální rovině). Vždy je spojena s deformitou rotační či deformitou v předozadním směru (sagitální rovině).
Příčin vzniku skoliózy může být mnoho. Vrozené vady, stavy při neurologických onemocněních, degenerativních postiženích, úrazech nádorech či zánětlivých postiženích.
Příčina není známá. Projevuje se zakřivením páteře v rovině frontální (do stran) jednoduchou nebo dvojitou křivkou. Ve většině případů dochází v sagitální rovině (předozadním směru) k vyhlazení hrudní kyfózy.
Obratel je tvořen tělem v přední části, ze kterého dozadu (dorzálně) „vybíhá“ obratlový oblouk. Mezi obloukem a tělem je prostor, ve kterém probíhá mícha. V období vývoje plodu se oblouk uzavírá ze stran. V případě, že nedojde k uzavření oblouku obratle (srůstu), vytváří se spina bifida, která může být s nebo bez poruchy uzávěru obalů míchy či míchy samotné. Nejčastěji se projevuje v křížové nebo bederní krajině, méně často v oblasti krční páteře.
Jednotlivé obratle jsou mezi sebou spojeny složitou strukturou vazů, které je mezi sebou stabilizují. Dojde-li k poškození kostí obratlů či vazů, nastane posun mezi obratli. Spondylolistézou označujeme stav, při kterém dochází k posunu mezi dvěma sousedními obratli (řec. olisthesis posun). Horní (kraniální) obratel se posouvá směrem dopředu (ventrálním) a s ním se posouvá celá horní (kraniální) část páteře. K posunu dochází na úrovni disku, který bývá degenerován.
Na stabilitě páteře se podílí jak její stavba kostí, vazy ale i svaly kolem páteře. Ty jsou při pracovní činnosti posilovány a mají velký podíl na stabilitě páteře. Sedavé zaměstnání, jízda autem a celková ztráta pohybu, jsou důsledky dnešní uspěchané doby a jedním z jejich důsledků je ochabnutí těchto svalů, což se projeví nestabilitou (špatným pohybem) mezi obratli a přidá-li se k tomu ještě přirozené stárnutí organismu, jeho důsledkem jsou bolesti páteře.
Stejně jako jiné klouby, je páteř postižena degenerací – artrózou.
Obratle spolu s vazy páteře tvoří páteřní kanál, kterým prochází mícha. V případě, že se z nějaké příčiny vytvoří překážka v páteřním kanálu, dochází k útlaku míchy či dalších nervových struktur. Příčiny můžeme rozdělit:
Jedná se o jednostrannou deformitu krku a hlavy, pacient stáčí hlavu na stranu a vpřed. Příčiny mohou být:
Vrozený torticollis kostní. Jeho příčinou je asymetrická porucha vývoje obratlů.
Léčba: protože jde o kostní vrozenou vadu a hrozí zhoršování stavu, terapií je operační řešení, provede se korekce deformity spojení postižených obratlů.
Příčinou vzniku herniace meziobratlové ploténky je degenerace její periferní části (anulus fibrosus), kdy se ztrátou tekutin snižuje jeho elasticita a dochází k mikrorupturám, které vedou k jeho slabení. Ztráta tekutin vzniká po čtyřicátém roce věku u každého jedince. Do těchto slabených míst se vyklenuje střední část ploténky (nukleus pulposus), což označujeme jako protruzi disku. Pokud dojde k ruptuře anulus fibrosus, může část nukleus pulposus vniknout až do páteřního kanálu, kde mohou způsobit útlaky mích a jejich obalů vaku či nervových kořenů.
Zlomeniny střední části humeru vznikají pádem na nataženou končetinu, nebo přímou silou. Čím větší síla na končetinu působí, tím je pravděpodobnější zlomenina kostí a zhmoždění měkkých tkání. Dělíme je na jednoduché, které mají pouze jednu lomnou linii - s jedním meziúlomkem a na mnohočetné (kominutivní), u kterých se zlomenina skládá z mnoha meziúlomků. Působící síla má také vliv na posun úlomků, čímž může dojít k poškození struktur v okolí.
Kromě zlomenin dolního konce pažní kosti, které jsou popsány v příslušném článku, jsou nejčastější zlomeniny v této oblasti zlomeniny horní části kosti vřetení (zlomeniny hlavičky radia) a horního konce kosti loketní (zlomeniny okovce, olekranu).