Pro veřejnost

Zápěstí je tvořeno sedmi nosnými kůstkami, které jsou mezi sebou spojeny vazy. Při pádu na zápěstí může dojít k jejich zlomenině. Zlomeniny jsou buď samostatné, nebo společně s poškozením vazů. Určitým rizikem těchto zlomenin je, že v poněkud nepřehledné spleti kostí zápěstí, nemusí být při primárním ošetření na RTG snímcích patrné a často bývají nerozpoznané. Dalším rizikem je horší výživa, kdy i přes adekvátní léčbu může nastat, že kosti nesrostou a vytváří se tzv. pakloub, který vede k rychlému zničení chrupavky okolních kostí (artrózy).

Zlomenina dolního konce kosti vřetení vzniká pády na zápěstí a je typická u starších pacientek s osteoporózou (odvápněním kostí). I u mladých jedinců se s ní často setkáváme po pádech na ruku, při jízdě na kolečkových bruslích bez chráničů. Při pádu na dlaň dochází k přenesení působící síly na dolní konec vřetení s loketní kosti a mnohdy – dle intenzity působícího tlaku k posunu fragmentů, u mladších jedinců i k poškození vazů zápěstí, nebo zlomenině člunkové kosti (skafoidea).

Zlomeniny v oblasti dolního konce pažní kosti u dětí jsou častým závažným poraněním, zejména v současné éře prolézaček a trampolín na každé zahradě. Vznikají většinu dvěma mechanismy. Prvním jsou pády na nataženou či ohnutou horní končetinu, u kterých dochází k takzvané suprakondylické nebo transkondylické zlomenině. Tímto mechanismem dochází k odlomení dolního konce pažní kosti dopředu či dozadu. Druhým mechanismem jsou násilné úklony (varus či vagus dukce) předloktí proti kosti pažní v loketním kloubu. Tímto mechanismem dochází k odtržení postranních částí (epikondylů) pažní kosti tahem postranních vazů stabilizujících loketní kloub.

Zlomeniny horního konce kosti stehenní jsou skupinou, která je v laickém podání nazývána jako zlomeniny krčku kosti stehenní. Jde však o složitější problematiku. Tyto zlomeniny můžeme dělit na:

1. zlomeniny hlavice kosti stehenní
2. zlomeniny krčku kosti stehenní
3. zlomeniny trochanterického masivu (pertrochanterické zlomeniny), což jsou zlomeniny kostní mazy v oblasti mezi krčkem a tělem kosti stehenní.

Menisky jsou vazivové poloměsíčité struktury na okrajích kloubních ploch kolene. Jejich funkcí je stabilizace kolenního kloubu jak ve směru předozadním tak ve směrech do boku, tlumení nárazů při došlapu, čímž částečně chrání chrupavky před přetížením a vznikem artrózy. Zevní meniskus tvoří kongruenci kloubní plochy.

Krční páteř je tvořena sedmi obratli. Z nich první dva, které mají jinou stavbu, než ostatních pět, spojují páteř s lebkou.

Zápěstí je tvořeno sedmi nosnými kůstkami, které jsou uspořádány do kruhu. Mezi sebou a s dolním koncem předloktí jsou spojeny asi čtyřiceti vazy. V případě pádu na zápěstí či ruku, může dojít k přetržení některého z vazů a vzniku poruchy patologického (špatného) pohybu, který se projevuje bolestivostí nejprve při zátěži a postupně mohou být bolesti i klidové. Tyto úrazy, donedávna opomíjené, mohou vést k vzniku nestability v poškozených částech, k posunu jednotlivých kostí a rychlému rozvoji artrózy, která vede k omezení pohybů v zápěstí a výrazné bolestivosti těžko lékařsky řešitelné. Poškození vazů se může vyskytovat samostatně, nebo ve spojitosti se zlomeninami dolního konce kosti vřetení, loketní či se zlomeninami kostí zápěstí.

Endoprotézy  kloubů prstů ruky (proximální interfalangeálních kloubů -PIP a metakarpofalangeálních kloubů -MCP)

Po úrazech prstů dochází ke ztuhnutí jednotlivých kloubů prstů, které je třeba rozcvičovat. K fixaci se používá sádrových dlah, dlah z termoplastů, které se modelovat podle prstu do požadovaného tvaru. Již ve fixaci je třeba po ruku pečovat. Okamžitě po úraze je nutné končetinu polohovat, to znamená nosit horní končetinu ve zvýšené poloze. Časté nošení končetiny zavěšené na šátkovém závěsu je nedostateční, neboť se udává, že by měla končetina být nad úrovní srdce

Tento návod není univerzální, ale může závodníkovi velmi pomoci v udržení svalové hmoty .Je vždy nutné konzultovat lékaře, který určí případné omezení v této rehabilitaci. Cviky na držení svalové hmoty je nutné začít cvičit již v prvních dnech po úrazu, neboť svalovina začíná chudnout již v prvních nečinnosti. Hned po úraze je možné začít s izometrickým
posilování svalů, které není ani v prvních dnech po úraze výrazně bolestivé a je možné jej provozovat v sádrové fixaci či ortéze.