Traumatologie

Ošetření poškozeného skafolunátního vazu zápěstí závisí na odstupu od úrazu, neboť dochází v krátké době k resorpci poškozeného vazu, který následně není možné rekonstruovat a je třeba k řešení vzniklé nestability použít jiné metody. Viz ošetření chronické skafolunátní  nestability zápěstí.

Pokud je poškození diagnostikováno časně tj. do 4 týdnů od úrazu, je indikována u poškození typu I. (SL úhlel do 47°a SL distance 2 mm) a II. (SL úhlel do 55°a SL distance 3 mm) podle Geisslera repozice  skafoidea a lunata a transfixace K dráty 1,2 mm (jeden až dva skafolunátně a další skafokapitátně).

Radioskafolunátní artrodéza, je metoda, která má své uplatnění u stavů po patně zhojených zlomeninách distálního radia, kdy je porušena kongruence kloubních ploch distálního radia, které jsou nerekonstruovatelné, nebo došlo k rozvoji artrózy. Podmínkou provedení radioskafolunátní artrodézy je nepoškozený mediokarpální kloub, kdy není poškozen skafolunátní vaz, nebo se dá rekonstruovat.

V oblasti přední strany ramenního kloubu, je kloubní spojení mezi klíční kostí a lopatkou. Tento kloub se nazývá akromioklavikulární. Ač si to neuvědomujeme, dochází v tomto kloubu k pohybům, pokud zvedáme paži v ramenním kloubu nad horizontální úroveň. Aby k pohybu mohlo dojít, je mezi kostmi vazivová struktura, kloubní disk. Typickým úrazem, při kterém dochází k luxaci AC kloubu jsou pády přímo na ramenní kloub. V případě úrazu  dochází nejprve k  poškození kloubního disku (první stupeň).

Dolní část bérce tvoří hlezenní kloub. Zlomeniny této oblasti patří mezi nejčastější úrazy dolní končetiny. Vznikají často při běžných podvrtnutích, jsou to tzv. luxační zlomeniny. Může dojít k odlomení jen vnitřního kotníku (dolního konce tibie, fractura malleoli interni), nebo zevního kotníku (dolního konce fibuly, fractura fibulae dislatlis), obou kotníků (fractura bimalleolaris), nebo tzv. fractura trimalleolaris, kdy je zlomenina obou kotníků spojena s odlomením zadní hrany dolního konce tibie).