Traumatologie

Vykloubení loketního kloubu jsou závažná poranění, která zvláště u mladší a aktivních jedinců mohou vést k trvalým obtížím. Vznikají pádem na nataženou horní končetinu, ale mohou vzniknout i pádem přímo na loketní kloub či tahem za předloktí. Při tomto poranění dochází k poškození vazů, které stabilizují kloub, tak může dojít ke zlomenině kostí oblasti loketního kloubu.

Příznaky: nejzávažnějším příznakem je jasně patrná deformita loketního kloubu, při které je výrazně omezen pohyb v loketním kloubu.

Zápěstí je tvořeno sedmi nosnými kůstkami, které jsou mezi sebou spojeny vazy. Při pádu na zápěstí může dojít k jejich zlomenině. Zlomeniny jsou buď samostatné, nebo společně s poškozením vazů. Určitým rizikem těchto zlomenin je, že v poněkud nepřehledné spleti kostí zápěstí, nemusí být při primárním ošetření na RTG snímcích patrné a často bývají nerozpoznané. Dalším rizikem je horší výživa, kdy i přes adekvátní léčbu může nastat, že kosti nesrostou a vytváří se tzv. pakloub, který vede k rychlému zničení chrupavky okolních kostí (artrózy).

Zlomeniny v oblasti dolního konce pažní kosti u dětí jsou častým závažným poraněním, zejména v současné éře prolézaček a trampolín na každé zahradě. Vznikají většinu dvěma mechanismy. Prvním jsou pády na nataženou či ohnutou horní končetinu, u kterých dochází k takzvané suprakondylické nebo transkondylické zlomenině. Tímto mechanismem dochází k odlomení dolního konce pažní kosti dopředu či dozadu. Druhým mechanismem jsou násilné úklony (varus či vagus dukce) předloktí proti kosti pažní v loketním kloubu. Tímto mechanismem dochází k odtržení postranních částí (epikondylů) pažní kosti tahem postranních vazů stabilizujících loketní kloub.

Menisky jsou vazivové poloměsíčité struktury na okrajích kloubních ploch kolene. Jejich funkcí je stabilizace kolenního kloubu jak ve směru předozadním tak ve směrech do boku, tlumení nárazů při došlapu, čímž částečně chrání chrupavky před přetížením a vznikem artrózy. Zevní meniskus tvoří kongruenci kloubní plochy.