Traumatologie

Pro dobrý výsledek po úrazech a operacích ruky, se snažíme zabránit rozvoji otoku. Po operaci či úrazu je možné začít s rehabilitací ruky a zápěstí bezprostředně po úraze. Již v prvních okamžicích po úraze můžeme provést některé kroky,  které v dlouhodobé perspektivě urychlí návrat postiženého k plnému zatížení, i následky jsou menší. 
V pooperačním období je nutné zajistit polohování ruky ve zvýšené poloze, což neznamená, že pacient musí mít končetinu trvale vzpaženou, což ani není reálné, ale měla by být v poloze výše než loket při zachování tupého úhlu v loketním kloubu.

Ošetření poškozeného skafolunátního vazu zápěstí závisí na odstupu od úrazu, neboť dochází v krátké době k resorpci poškozeného vazu, který následně není možné rekonstruovat a je třeba k řešení vzniklé nestability použít jiné metody. Viz ošetření chronické skafolunátní  nestability zápěstí.

Pokud je poškození diagnostikováno časně tj. do 4 týdnů od úrazu, je indikována u poškození typu I. (SL úhlel do 47°a SL distance 2 mm) a II. (SL úhlel do 55°a SL distance 3 mm) podle Geisslera repozice  skafoidea a lunata a transfixace K dráty 1,2 mm (jeden až dva skafolunátně a další skafokapitátně).

Diagnostika poškození lunotriquetrálního vazu je v aktním stadiu velmi složitým problémem, neboť na stabilizaci tohoto kloubu se podílí nejen samotný LTq vaz, ale i dorzální kapsulární vazy. Klasická VISI deformita se projeví jen při poškození obou struktur. Pokud je poškozen jen LTq vaz, je nestabilita dynamická a na RTG snímcích není patrná.

Radioskafolunátní artrodéza, je metoda, která má své uplatnění u stavů po patně zhojených zlomeninách distálního radia, kdy je porušena kongruence kloubních ploch distálního radia, které jsou nerekonstruovatelné, nebo došlo k rozvoji artrózy. Podmínkou provedení radioskafolunátní artrodézy je nepoškozený mediokarpální kloub, kdy není poškozen skafolunátní vaz, nebo se dá rekonstruovat.

Krásné počasí „vyhnalo“ z domů ty, kteří propadli jízdě na kolečkových bruslích.  V ambulancích úrazové chirurgie se rázem změnilo spektrum poranění. Pád při bruslení může způsobit poranění hlavy, kolen a zápěstí.

Při poranění hlavy může dojít ke vzniku otřesu mozku, který se projeví ztrátou paměti na dobu při vzniku úrazu, zvracením či bolestmi hlavy. Tento stav se většinou upraví spontánně a nezanechává následky.

V oblasti přední strany ramenního kloubu, je kloubní spojení mezi klíční kostí a lopatkou. Tento kloub se nazývá akromioklavikulární. Ač si to neuvědomujeme, dochází v tomto kloubu k pohybům, pokud zvedáme paži v ramenním kloubu nad horizontální úroveň. Aby k pohybu mohlo dojít, je mezi kostmi vazivová struktura, kloubní disk. Typickým úrazem, při kterém dochází k luxaci AC kloubu jsou pády přímo na ramenní kloub. V případě úrazu  dochází nejprve k  poškození kloubního disku (první stupeň).

Zlomeniny proximální bérce jsou dominantně poškozením tibie (kosti holenní) a vznikají pádem na dolní končetinu v její ose. O tom, která část bude postižena více, rozhoduje postavení bérce při úrazu. K jejímu poškození dochází často při pádech z výše, autonehodách či při haváriích na motocyklu. Při zlomeninách proximální tibie jsou často poškozeny měkkotkáňové struktury kolene, jako jsou kolaterální a zkřížené vazy či menisky. Protože jde často o velké násilí, které ke zlomenině vede, mohou být přítomny i poraněné cévy (a.poplitea) nebo nervy (n. peroneus).

Dolní část bérce tvoří hlezenní kloub. Zlomeniny této oblasti patří mezi nejčastější úrazy dolní končetiny. Vznikají často při běžných podvrtnutích, jsou to tzv. luxační zlomeniny. Může dojít k odlomení jen vnitřního kotníku (dolního konce tibie, fractura malleoli interni), nebo zevního kotníku (dolního konce fibuly, fractura fibulae dislatlis), obou kotníků (fractura bimalleolaris), nebo tzv. fractura trimalleolaris, kdy je zlomenina obou kotníků spojena s odlomením zadní hrany dolního konce tibie).

Zlomeniny dolního konce femuru vznikají působením vysokého násilí při pádech z výše nebo při dopravních nehodách, kdy zlomeniny mohou, ale nemusí zasahovat do kloubu. Zlomeniny dolního konce kosti stehenní dělíme podle toho, zda zasahují do kloubu, na extraartikulární (nezasahují do kloubu) a intraartikulární (zasahující do kloubu).

Zlomeniny střední části bérce vznikají buď nepřímým mechanismem, například při pádu na lyžích, kdy vznikají spirální nebo šikmé zlomeniny a dochází k minimálnímu poškození měkkých tkání. Jsou někdy označována jako low energy injuries.