Ošetření poškozeného skafolunátního vazu zápěstí závisí na odstupu od úrazu, neboť dochází v krátké době k resorpci poškozeného vazu, který následně není možné rekonstruovat a je třeba k řešení vzniklé nestability použít jiné metody. Viz ošetření chronické skafolunátní nestability zápěstí.
Pokud je poškození diagnostikováno časně tj. do 4 týdnů od úrazu, je indikována u poškození typu I. (SL úhlel do 47°a SL distance 2 mm) a II. (SL úhlel do 55°a SL distance 3 mm) podle Geisslera repozice skafoidea a lunata a transfixace K dráty 1,2 mm (jeden až dva skafolunátně a další skafokapitátně).
V současné době jsou preferovány před LTq artrodézou, která je zatížena větším procentem komplikací, stabilizační operace pomocí šlachových štěpů. My preferujeme stabilizaci naší originální metodou, kdy přístupem přes pátý extenzorový kompartment pronikáme k LTq kloubu.
Z šlachy m. extensor carpi ulnaris (ECU) asi 3 cm proximálně od hlavičky ulny uvolňujeme 1/3 šlachy a aniž bychom poškodili šlachovou pochvu na hlavičce ulny, štěp protahujeme distálně do úrovně triquetrohammátního kloubu.
Pokud je doba od úrazu k operačnímu řešení delší než 4 týdny, většinou dochází k resorpci SL vazu a jeho reinzerce není možná. K ošetření je třeba použít takové metody, u které vaz nahradíme částí šlachy. Nejsou-li již rozvinuté artrotické změny preferujeme modifikovanou tenodézu podle Brunelli , kterou popsal Garcia-Elias.
Při této operaci Bergerovým přístupem pronikáme k SL kloubu. Dále ze dvou drobných přístupů odebíráme štěp ze šlachy m. flexor carpi radialis (asi 1/3) distálně stopkovaný.
Perilunátní luxace je těžké poškození kostí karpu, které při nesprávném ošetření může vést k nekróze kostí a težkému poškození funkce ruky.
Akutní repozice
Okamžitě po zjištění diagnózy je třeba provést repozici zápěstí, neboť se zabrání vzniku a případně rozvoji otoku, i pacientovi se uleví. Důležitá je i dekomprese n. medianus, který bývá při úrazu utlačen.
Proximální karpektomie je indikována u těžkých degenerativních poškození karpu po zlomeninách skafoidea (pakloubu skafoidea), skafolunátních nestabilitách případně při nekróze lunata při m. Kienbock. Podmínkou k provedení proximální karpektomie je zachování chrupavky ve fossa lunati (místo kde, lunatum artikuluje s distálním radiem- kosti vřetení), alespoň částečně zachování chrupavky na hlavičce kapitata a zachování lig. radioscafocapitatum, které patří mezi palmární kapsulární vazy stabilizujících distální řadu. Z těchto důvodů je vhodné před proximální karpektomií artroskopie zápěstí k ověření stavu.
Indikací k tomuto operačnímu výkonu je těžké degenerativní poškození zápěstí po zlomeninách skafoidea (pakloubech) či změnách po neléčeném poškození skafolunátního vazu. Není ji možné provést u postižení zápěstí při m. Kienbock. Dále je plně indikována u stavů, kdy došlo k rozvoji artrózy v mediokarpálním kloubu. Podmínkou k úspěchu mediokarpální atrodézy je zachování chrupavky v raduolunátním kloubu.
Operaci provádíme z dorzálního přístupu, kdy se kožní řez vede od báze 3. metakarpu proximálně asi 2 cm kraniálně od Listerova hrbolu přes 4. extenzorový kompartment. Kloubní pouzdro otevíráme Bergerovám přístupem.
U chronických poškození, která jsou diagnostikována častěji, bylo navrženo několik metod. Jednou z nich je artrodéza LTq kloubu. Přístupem přes pátý extenzorový kompartment pronikáme k LTq kloubu a resekujeme kloubní plochy. Mezi resekované plochy vkládáme štěp z lopaty kosti kyčelní k udržení výšky ulnární strany karpu a provedeme osteosyntézu Herbertovým šroubem. Po zašití se přikládá vysoká fixace nad loket a nechává se až do zhojení artrodézy tak, aby byla možná flexe a extenze v loktu, ale neumožňovala rotace předloktí.
Artrodéza zápěstí je procedura, která za cenu ztráty pohybů zbavuje pacienta bolesti a je v některých případech jedinou možností jejího odstranění. Je zajímavé, že pacienti po zhojené artrodéze zápěstí zvládají běžné činnosti lépe než před operací. K artrodéze indikujeme pacienty, u kterých není možné provedení pohybu zachovávajících operací (proximální kaprektomie, denervace zápěstí, mediokaprální či radioskafolunátní artrodéza), nebo pokud tyto výkony selžou.
Transskafoperilunátní luxace je těžké poškození kostí karpu, které při nesprávném ošetření může vést k nekróze proximálního pólu skafoidea a tím k těžkému poškození funkce ruky.
Akutní repozice
Okamžitě po zjištění diagnózy je třeba provést repozici zápěstí, neboť se zabrání vzniku a případně rozvoji otoku, i pacientovi se uleví. Důležitá je i dekomprese n. medianus, který bývá při úrazu utlačen. Jde o akutní stav a každé otálení zhoršuje možnosti repozice a zvyšuje riziko poškození struktur zápěstí.
Kouření jako civilizační jev má svá rizika i v ortopedii a traumatologii. Součástí vdechovaného kouře z cigaret jsou látky, které mají přímý i nepřímý vliv na hojení ran.